klavírní umění

Gramatika klavírní umění gramatika

Jak se gramaticky správně používá klavírní umění?

klavírní + umění · přídavné jméno + podstatné jméno

++

Příklady klavírní umění příklady

Jak se používá klavírní umění?

Jednoduché věty

Tomu se opravdu může říkat umění.
Aranžování květin je v Japonsku tradiční umění.
Rozhodl se vzdát se práva kvůli umění.
Mám rád umění.
Zajímá tě umění?
Politika je umění bránit lidem v tom, aby se účastnili záležitostí, které se jich týkají.
Tom studuje umění, ne?

Citáty ze zpravodajství a publicistiky

Státnické umění se teprve musí přizpůsobit.
Ve třetím miléniu však toto umění - anebo možná jen štěstí - Spojené státy prozatím opustilo.
Yaleova univerzita a Národní singapurská univerzita spolupracují na založení Yale-NUS, první singapurské univerzity svobodných umění.
Vedle vědců zabývajících se příslušnými obory se na diskusi začínají podílet také teoretici umění, psychiatři, jazykoví experti a filozofové.
V údolí Svát na severozápadě Pákistánu ozbrojené islamistické milice nedávno zaútočily na jednu z nejstarších a nejvýznamnějších plastik buddhistického umění.
Definujeme-li politiku jako umění kompromisu, Arafat byl na palestinské a arabské úrovni jejím přeborníkem.
A představme si paniku, která by následovala ve světě, kde by investoři měli možnost dolaru utéct jedině ke zlatu, skladovatelným komoditám a umění.
Znepokojení samozřejmě viselo nad Saúdskou Arábií už dříve, ale vládnoucí rodina si nic nepřipouštěla - dovednost popírat a potlačovat jsou politická umění, v nichž Saúdovci vynikají.
Komplexní komunikační schopnosti pak zahrnují chápání myšlenek, umění vyhodnotit jejich společenský význam a umění přesvědčovat - těchto úkolů se nemůže zhostit žádný počítač.
Tato otázka se nemusí jevit jako logická, dokud si neuvědomíme, že umění se stalo klíčovým nástrojem k usnadnění odlivu kapitálu a ukrývání bohatství.
Na Finkově povýšení umění na status investičního stupně je překvapivá skutečnost, že nikdo v jeho postavení dosud nebyl tak odvážný, aby to řekl nahlas.
Přikláním se k názoru filozofa Petera Singera, že obscénní částky vynakládané za vrcholné kusy moderního umění jsou znepokojivé.
Z pohledu ekonomů vyvolává umělecká bublina řadu fascinujících otázek, avšak obzvláště zajímavé by bylo zjistit, kdo vlastně za špičkové umění platí.
Podobně jako umělci a jejich umění by se i celá země mohla povznést nad rozpolcenost mezi starým a novým, minulostí a přítomností i tradičním a moderním a začít kolem sebe šířit obraz odpovídající naší globalizující se době.
Odpověď se těžko hledá, poněvadž svět umění je mimořádně neprůhledný.
Umění dokonce představuje poslední velkou neregulovanou investiční příležitost.
O sbírkách obrazů manažerů hedgeových fondů a soukromých kapitálových fondů specializovaných na umění (kde si člověk v podstatě kupuje podíly na uměleckých portfoliích, aniž by cokoliv konkrétního vlastnil) se už napsalo leccos.
Umění se ani nemusí nikde vystavovat: docela dobře ho lze uklidit do podzemního trezoru s kontrolovanou teplotou a vlhkostí ve Švýcarsku nebo v Lucembursku.