l | e | ly | lu

le čeština

Příklady le příklady

Jak se používá le?

Citáty z filmových titulků

Le Touquet! Měl jste knír a chtěl jste se se mnou seznámit v kasinu.
Monsieur le chytrolín.
Ráno máme v Le Havre svatbu.
To je model Le Mans?
Budete zřejmě ubytováni v hotelu Mamounia nebo Le Menara?
Le Savoyard.
V pozadí je Le Havre.
Pan Trevor byl jednou z mnoha obětí leteckého neštěstí. v Le Bourget dnes časně ráno.
Slečno Le Boneová.
Dobrý večer, slečno Le Boneová.
Bombardují Le Havre!
Le Havre je jinde!
Máte-li rakety jako to víno, uslyší to až v Le Havru.
Odjedu do Le Tampon.
Hříšník, jenž chce získat rozhřešení od kněze, si dovoluje vás požádat o schůzku. Ve středu, v devět hodin ráno, v kapličce na cestě do Le Mans.
Slečna Du Lac, pane Le Grand.
Jsme v Le Havre.
Tomuhle říkáme le Petit Trianon.
A tohle je le train bleu.
Tohle je le ciel gris.
Ústředí v Paříži udivuje ta podivná beztrestnost, které se těší Pépé le Moco.
Le Moko?
Volal Slimane, Pépé le Moco přijde do města.
Le Touquet!
Jake, zavolej operátorovi do Ami-le-Bon, jo?
Budete muset do Ami-le-Bon.
Teď jsem přijel z Ami-le-Bon, abych tu chytil vlak.
Je to cestou do Ami-le-Bon.
Smím vám představit pana La Valle. Madam Viton, Slečna Du Lac, pane Le Grand.
Nečekali jsme na Paříž, Pépé le Moco nás zajímá už dávno.
A výsledek? - Co, jakej výsledek? No výsledek je, že Pépé le Moco je pořád na svobodě.
Zatknout chlapa jako je Pépé le Moco v takovém prostředí jako je Kasba. -.to chce čas.
Snažil jsem se vysvětlit panu kolegovi dosavadní neúspěch v případu Pépé le Moco.
V tom lidském mraveništi se cítí Pépé le Moco jako doma. A tam ho zatknout, to byste musel mít křídla.
Je zábavný, viďte? Ten Pépé le Moko.
Pépé le Moko.
Pépé le Moko? Není to ten lump, co o něm psali?
Láká tě Pépé le Moko.
No a tak střílel a odnesl to Pépé le Moko.

Citáty ze zpravodajství a publicistiky

Až voliči na jaře roku 2007 rozhodnou, bude jejich volba možná záviset spíše na negativních než pozitivních ohledech, jak se stalo již v roce 2002, kdy Chirac čelil ve druhém kole ohavnému nacionalistovi Jean-Marie Le Penovi.
Představte si scénu: Bukurešť, le petit Paris, město se třemi miliony obyvatel, širokými bulváry a honosnými městskými vilami, nyní z poloviny v troskách.
Už od roku 1994, kdy předsednictví ASEAN držel vietnamský prezident Le Duc Anh, navrhuji vedoucím představitelům tohoto sdružení, aby se v rámci prvního kroku k navázání důvěry Spratlyovy ostrovy demilitarizovaly.
Využití schopností davu (crowdsourcing) a davové financování (crowd-funding) vytvořily nové typy davů, jaké si Le Bon mohl stěží představit.
Jak Le Bon zdůraznil, vykonat skvělé věci jako jednotlivec není jednoduché.
Francouzský hospodářský růst zůstává neduživý, nezaměstnaní lidé a mnozí muslimové se cítí odcizení a krajně pravicová Národní fronta Marine Le Penové dosáhne v nadcházejících regionálních volbách pravděpodobně dobrého výsledku.
Průlom Jean-Marie Le Pena ve francouzských prezidentských volbách je fackou všem hlavním politickým stranám a zároveň jasným varováním před nedostatky ústavy páté Francouzské republiky.
Všechny hlavní strany se staví za Jacquesa Chiraca, aby se monsieura Le Pena zbavily.
V druhém kole hlasování Chirac Le Pena nepochybně porazí, a to dost možná rekordní většinou.
Základním problémem je ovšem to, že na rozdíl od populistické prostoty extremistů Le Penova ražení schází hlavním politickým stranám jasná politika.
Ve francouzské prezidentské kampani bylo každému jasné, oč jde Le Penovi, ale Chirac ani Jospin nedokázali předstoupit s jasným programem, jen s vágními, abstraktními obecnostmi.
Není pochyb o tom, že za Le Penovým úspěchem stojí obavy voličů - zvlášť starých, nezaměstnaných a nekvalifikovaných - z globalizace a jejího tlaku ke změně.
Vůdce krajní pravice Jean-Marie Le Pen říká, že je s tímto vývojem velice spokojen.
A v roce 2002 byl za jediného možného vítěze pokládán Lionel Jospin, který nakonec skončil třetí za Chirakem a Jean-Marie Le Penem.
Ponaučení z Le Penova vzestupu sahají ale i za hranice Francie, neboť krajně pravicové strany získávají poslední dobou zelenou také v mnoha dalších evropských zemích od Rakouska k Portugalsku a od Itálie k Dánsku.
V prezidentských volbách v roce 2002 se rozčarování ze systému odrazilo v silné podpoře politických extrémů, přičemž Jean-Marie Le Pen jakožto vůdce krajní pravice se dokonce probojoval do druhého kola.
Žádná vláda členské země EU nebude chtít přizvat do klubu administrativu obsahující mnohem ošklivější rumunskou verzi Le Pena a Haidera.
Není ani nacionalista jako Francouz Le Pen; není ani pravičák ani levičák.
Rakousko zaplatilo za haiderovskou mezihru značnou cenu a ani Francie neměla valný prospěch ze souboje mezi prezidentem Jacquesem Chirakem a Le Penem ve druhém kole posledních prezidentských voleb.
Jeho strategie přilákat voliče krajní pravice Jeana Marieho Le Pena se ukázala jako vítězná.
Zřetelně poraženým v prvním kole je vůdce krajní pravice Jean-Marie Le Pen.
Jakmile inflace začne, neustá le se zrychluje její tempo a náklady na zvrácení takového vývoje jsou vysoké.
Navíc skutečnost, že Lionela Jospina z prezidentských voleb v roce 2002 vyřadil krajně pravicový Jean-Marie Le Pen, se všeobecně - podle mého názoru mylně - interpretuje jako důsledek proevropského postoje socialistů.
Nepoměr mezi oblibou Národní fronty u voličů a jejím skutečným zastoupením se stal trvalým rysem francouzské politiky už ve chvíli, kdy Jean-Marie Le Pen tuto stranu před 40 lety založil.