náboženství
podstatné jméno · rod střední
—
vztah ke skutečnosti, která přesahuje oblast dostupnou smyslovému vnímání a rozumovému poznání; bývá projevován vírou, obřady nebo jím motivovaným mravním životem
—
konkrétní ucelená soustava vyplývající z tohoto vztahu a z ní vycházející praxe
—
výuka náboženství, zpravidla křesťanského
⋄ V novém prostředí se Toufar rychle zabydlel a cítil se dobře. Jeho hlavní pracovní náplní bylo vyučování náboženství v několika školách (např. v roce 1940 22 hodin týdně), vyřizování agendy farního úřadu a sloužení bohoslužeb.