bránit
sloveso · nedokonavé · tranzitivní nebo intranzitivní
—
zajišťovat obranu
⋄ Když pes začal na děti dotírat, strážník přiběhl a začal je před ním bránit.
—
sdělovat argumenty, které někomu dávají za pravdu
⋄ Nechci jeho chování bránit, jen vysvětluji, proč jednal zrovna takhle.
—
vyvolávat okolnosti, které někomu ztěžují určitou činnost
⋄ Jen moje zdvořilost mi brání říci vám otevřeně, co si o vás myslím.
⋄ Ta naše paňmáma tuze brání/ Že nemáš peníze, pole žádný.