—zájmeno v otázkách týkajících se věcí, jevů a zvířat⋄Co je to?⋄Co byste si přála?⋄Za co mě tu soudíte a vězníte? Nic protizákonného jsem přece neudělal.⋄Čím to jen je, že mám takovou smůlu?⋄Co si to o sobě myslíš?—v otázkách týkajících se osob zjišťující, jaké mají povolání, jaké jsou apod.⋄Co jsou oni zač?
cozájmeno · vztažné
—ve vztažných větách, vztahuje se zpravidla k zájmenu středního rodu ve větě řídící⋄Dozvěděla se vše, co potřebovala vědět.⋄Čím hůře, tím lépe.—ob., zast.(nesklonné, neshodné) ve vztažných větách, vztahuje se k libovolnému výrazu věty řídící
—zastupuje osobní zájmena, pokud je věc nebo osoba, kterou dané zájmeno označuje, shodná s podmětem⋄Ničím mne nepřekvapil, ale já se překvapil, já sám sebe nepříjemně ano.—akuzativ zvratného zájmena si, zpravidla jako součást zvratných sloves⋄podívat se, zlobit se, procházet se⋄Nikdy jsem se na vás nezlobila.⋄Podrbejte se navzájem, uleví se vám oběma.
sepředložka
—jako s; používá se před slovy začínajícími na s nebo z nebo tam, kde byl silný jer⋄se sestrou, se zlobivými dětmi—zast.ze
—osobnost člověka⋄Vždyť člověk vlastně žádné „já“ nemá. Je ničím, docela ničím, neboli jak vykládá kabalistická kniha Tikunim, hebrejské slovo ajin, tj. NIC, a slovo anij, JÁ, se skládají z týchž hlásek, jenže jinak seskupených. Také jiní světci nevyslovovali slůvka „já“.
jázájmeno · osobní
—označuje samotného mluvčího⋄Na to zapomeňte! Se mnou tohle nikdo neprodiskutoval! A já jsem tady, s dovolením, majitel...⋄Já jsem nejchytřejší.⋄Chcete-li se tudíž o někom, koho ještě neznáte, přesvědčit, zda je světec, zeptejte se ho: „Račte býti pan X., račte být paní Y.?“ A řekne-li: „Ano, to jsem já,“ buďte ujištěni, že to není světec.