hora
podstatné jméno · rod ženský
—
výrazná vyvýšenina povrchu země s vrcholem vystupujícím nad okolí
⋄ Vrcholky hor byly zahaleny bílými oblaky.
—
hovor.
velké množství
⋄ Přinesl mi na talíři kousek masa s horou rýže.
—
nář.
les, lesy
⋄ Vzpurně vstal, že půjde do hory a bude zbojníkem.
—
nář.
vinice, vinohrad
⋄ Trať polí, v nichž se víno pěstuje a rodí, jmenovali a jmenují podnes „horou“.
—
zast.
místo, kde se těží