Gramatika divný zvyk gramatika
Jak se gramaticky správně používá divný zvyk?
divný + zvyk · přídavné jméno + podstatné jméno
Jednotné číslo divný zvyk mužský rod neživotný
1. pád kdo? co? divný zvyk mužský rod neživotný
2. pád koho? čeho? bez divného zvyku
3. pád komu? čemu? k divnému zvyku
4. pád koho? co? pro divný zvyk
5. pád divný zvyku!
6. pád o kom? o čem? o divném zvyku
7. pád kým? čím? s divným zvykem
Množné číslo divné zvyky mužský rod neživotný
1. pád kdo? co? divné zvyky mužský rod neživotný
2. pád koho? čeho? bez divných zvyků
3. pád komu? čemu? k divným zvykům
4. pád koho? co? pro divné zvyky
5. pád divné zvyky!
6. pád o kom? o čem? o divných zvycích
7. pád kým? čím? s divnými zvyky
Příklady divný zvyk příklady
Jak se používá divný zvyk?
Citáty ze zpravodajství a publicistiky
Máme zavést sankce vůči zemím, které neučiní tento zvyk nezákonným?
Lidé s nízkými příjmy zjevně mají loterie v oblibě a vypěstují si zvyk těšit se na data slosování, jenž je bude odrazovat od prodeje dluhopisů.
Měnové kurzy mají nepěkný zvyk nejprve přestřelit své rovnovážné hodnoty a pak vrazit ekonomice nůž do zad, zejména v zemích, které příliš utrácejí na základě nafouklých odhadů příjmů.
Kromě toho by mohly Rusku a USA pomoci překonat starý zvyk pohlížet na sebe jako na nepřátele.
Nedokážou-li však Rusko a USA překonat starý zvyk vzájemné podezíravosti, pak budou zbývající - a stále docela silné - jaderné arzenály dál sloužit jako prostředek odstrašení a sebeodstrašení.
Navíc se zopakoval zvyk, který by se měl změnit.
Jelikož národnostní, náboženské a lidové tradice mají být v unii chráněny, náš nechutný zvyk masakrovat kvičící vepře lze zachovat i poté, co Rumunsko vstoupí do EU.
Zvyk měnit pravidla kvůli udržení moci by zůstal i poté, co by konečně samovládce opustil scénu, což by ovšem pro povrchní stabilitu z dob jeho vlády neplatilo.
Světové velmoci si ve snaze předejít rezolucím či opatřením odhalujícím jejich spory osvojily zvyk pořádat celosvětové debaty a konference, které se vracejí kampnbsp;rozhodování prostřednictvím konsenzu.
Samozřejmě, větsina japonských politiků, žurnalistů i akademiků chápe nezbytnost tohoto postoje. Japonský zvyk vytěsňovat nepříjemné záležitosti ticho jestě prohlubuje a s ním se prohlubují i zahraničněpolitické problémy.
Židovskokřesťanský zvyk pohřbu se rychlým tempem nahrazuje nikoliv indickým obřadem pohřební hranice, ale kremací, tj. zničením mrtvého těla prostřednictvím vysokoteplotních zařízení, procedurou, z níž je veřejnost vyloučena.
I kdyby většina Izraelců nikdy neviděla silniční zátaras, bezpečnostní zeď nebo násilné vyhánění, zvyk dívat se jinam a nechtít nic vědět je rovněž jistou formou korupce.
Zvyk nejmenovat osoby obviňující někoho ze znásilnění je pozůstatkem viktoriánské éry, kdy se znásilnění a další sexuální zločiny kodifikovaly a ohlašovaly způsoby předznamenávajícími naši éru.