štěstí
podstatné jméno · rod střední
—
duševní rozpoložení, hluboký vnitřní, celou bytost prostupující, pocit souznění se stávající životní situací; pocit uvědomované či neuvědomované vděčnosti za „dary osudu“
⋄ Do nového roku vám přejeme hodně štěstí.
⋄ Když jsem ji uviděl, živou a zdravou, zaplavily mě pocity štěstí.
—
situace, kdy je člověk bez svého vlastního přičinění vystaven či opakovaně vystavován pro něj příznivým okolnostem
⋄ Měl jsem štěstí – ten kámen padající ze skály mě těsně minul.
⋄ Všem, kteří s námi soutěží, přejeme hodně štěstí!