Gramatika kontinentální drift gramatika
Jak se gramaticky správně používá kontinentální drift?
kontinentální + drift · přídavné jméno + podstatné jméno
Jednotné číslo kontinentální drift mužský rod neživotný
1. pád kdo? co? kontinentální drift mužský rod neživotný
2. pád koho? čeho? bez kontinentálního driftu
3. pád komu? čemu? ke kontinentálnímu driftu
4. pád koho? co? pro kontinentální drift
5. pád kontinentální drifte!
6. pád o kom? o čem? o kontinentálním driftu
7. pád kým? čím? s kontinentálním driftem
Množné číslo kontinentální drifty mužský rod neživotný
1. pád kdo? co? kontinentální drifty mužský rod neživotný
2. pád koho? čeho? bez kontinentálních driftů
3. pád komu? čemu? ke kontinentálním driftům
4. pád koho? co? pro kontinentální drifty
5. pád kontinentální drifty!
6. pád o kom? o čem? o kontinentálních driftech
7. pád kým? čím? s kontinentálními drifty
Příklady kontinentální drift příklady
Jak se používá kontinentální drift?
Citáty ze zpravodajství a publicistiky
Evropské kontinentální myšlení, reagující na urbanizaci a nezbytnost společenského řádu, zdůrazňovalo institucionální analýzu politické ekonomie.
Nepřejí-li si Američané a další rozpoutat masivní a krvavou etnickou čistku - jakousi Bosnu na kontinentální úrovni -, pak nemají jinou možnost než si zvyknout na život ve stále rozmanitější společnosti.
V kontinentální Evropě a některých částech Asie vždy existovala vize, v jejímž rámci se klíčové podnikatelské hodnoty soustředily na dlouhodobé instituty, zejména rodinu.
Zároveň to vysvětluje, proč měla kontinentální Evropa tak dlouhou dobu tak vysokou nezaměstnanost.
Ve většině kontinentální Evropy lze navíc člověka zbavit dluhu až po dlouhé době, často teprve po 5-7 letech, a během tohoto období musí být téměř veškeré příjmy dlužníka použity na dluhovou službu.
Tento klíčový rozdíl mezi USA a (kontinentální) Evropou vysvětluje odolnost americké ekonomiky vůči kolapsu úvěrového boomu.
Bezpečnostní obvod táhnoucí se podél vnějsích hranic členských zemí NAFTY by mohl vnitřní hranice přeměnit podobně, jako Schengenská dohoda přeměnila vnitřní hranice větsí části kontinentální Evropy.
Po staletích významných objevů ve vědách, námořní plavbě a strojírenství se kontinentální Evropa na počátku 20. století pustila do rozsáhlé modernizace sociálních podmínek.
Charakteristická kontinentální ekonomika je volně uspořádána kolem korporatistického modelu, který v Evropě vznikl v meziválečném období (1919-1939).
Podle šanghajského seznamu a seznamu z přílohy Timesů o vysokém školství je z 50 nejlepších univerzit na světě přibližně 30 amerických, šest nebo sedm jich sídlí v Británii a jen hrstku najdeme v kontinentální Evropě.
Evropa potřebuje měnovou politiku, která chápe podporu růstu zaměstnanosti v severní Evropě jako úkol důležitější, než je kontinentální cenová stabilita.
Vysokoškolské systémy v USA a kontinentální Evropě by nemohly být odlišnější, než jsou.
Korporativní stát jednoduše nepřinesl kontinentální Evropě dobro a předvolební průzkumy ukazují, že si voliči možná vylijí zlost na navrhované ústavě.
Stejně jako ve většině kontinentální Evropy je zde hospodářská výkonnost v posledních více než dvou desetiletích enormním zklamáním.
Zatímco ve Spojených státech se ženy podílejí na vedení firem téměř dvaceti procenty, v kontinentální Evropě představuje poměr žen a mužů ve správních radách jedna ku dvaceti nebo ještě méně.
Na počátku 21. století se rodinné zájmy začaly drát v kontinentální Evropě znovu překvapivě kupředu, což vedlo k odstranění manažerů, u nichž vznikal dojem přílišné amerikanizace.
Takové uvažování není pro každého, ale některé kontinentální země britským scénářům rozpolcenosti skrytě fandí, ba některé hlavy vlád považují závazky svých států za odvolatelné.
Na politické úrovni se Francie a její spojenci postavili proti představě kontinentální vlády, již na konci 50. let a na počátku 60. let prosazovali politici jako Násir a Nkrumah.
Po roce 1945 sdíleli křesťanští a sociální demokraté ideál mírové jednotné Evropy s kontinentální solidaritou - oddaností ekonomické rovnosti, sociálnímu státu a multikulturalismu -, jež postupně nahradí nacionalismus.