kušnit
sloveso · nedokonavé
—
zast., zř.
zbytečně mluvit, plácat, říkat hlouposti
⋄ „Himlhergot, tak tu hubu držte, když jsem vám poručil, tak víte dobře, že nesmíte kušnit!“ „Poslušně hlásím, že vím, že nesmím kušnit.“
⋄ Chlap je zdravej jako ryba, simuluje a ještě kušní a dělá si legraci ze svých představených.