spojka
podstatné jméno · rod ženský
—
slovní druh, jenž slouží ke spojování větných členů či vět
⋄ Spojky se rozdělují na souřadicí a podřadicí.
—
tech.
součást převodového ústrojí umožňující ovládání spojení hnacího a hnaného hřídele
⋄ Musel jsem dát auto do servisu k výměně obložení spojky.
—
optická čočka vytvářející z rovnoběžného svazku světla sbíhavý
⋄ Spojky se obvykle používají do brýlí na čtení.
—
technické zařízení sloužící ke spojení dvou součástí
⋄ Tato firma se zabývá výrobou kabelových spojek.
—
dopravní spojnice (propojka) dvou dopravních staveb
—
osoba pověřená předáváním zpráv mezi oddělenými spolupracujícími útvary
⋄ Druhá divize vyslala se vzkazem rychlou spojku směrem k frontové linii.
—
sport.
hráč kolektivního sportu hrající v postavení s cílem předávat míč