—(smyšlená) nadpřirozená bytost, nejčastěji bez fyzického těla, která je obvykle pozůstatkem zemřelého člověka⋄Věříš na duchy?⋄Trápil ho zlý duch.⋄Včera v noci jsme vyvolávali duchy.—člověk s mimořádnými schopnostmi, nadaný člověk⋄Byl vůdčím duchem celé akce.⋄V salónu Berty Zuckerkandlové se stýkali přední duchové rakouské kultury.
duchpodstatné jméno · rod mužský neživotný
—myšlení, vědomí, obecně netělesné vlastnosti člověka⋄Už je zase duchem nepřítomen.⋄V duchu jsem si ještě jednou prošel, co mám říkat.⋄V duchu se smál jeho pošetilosti.⋄Na horách prospíval na těle i na duchu.⋄Byl sice vzezření nehezkého, avšak vynikal duchem.—nadání, mimořádné schopnosti k něčemu⋄Měl výborného obchodního ducha.—podstata, povaha, výrazné vlastnosti, či hlubší smysl něčeho⋄V umění se odráží duch doby.⋄Jeho chování bylo v rozporu s duchem zákona, přestože se proti jeho liteře neprovinil.—(v křesťanství) jedna ze tří částí člověka, která je dána od Boha a je nesmrtelná—(obvykle v množném čísle) větry⋄Cítíš to taky? Někdo tady pouští duchy.