poloha
podstatné jméno · rod ženský
—
vzájemné umístění a orientace jednotlivých částí souvislého celku
⋄ Spatřili ho ležícího pod stromy ve skrčené poloze.
—
místo, na kterém se nachází předmět vzhledem k jiným objektům
⋄ Očekáváme četné přeháňky, které ve vyšších polohách budou přecházet ve sněhové.
—
hud.
část tónového rozsahu hlasu či hudebního nástroje
⋄ Ten klavír hraje ve vyšších polohách špatně, asi je rozladěný.