starý
podstatné jméno · rod mužský životný · zpodstatnělé přídavné jméno
—
ob.
manžel, příp. druh či přítel
⋄ Její starý ji nepustí z domu.
—
ob.
nadřízený v zaměstnání
⋄ Starý si mě zavolal k sobě do kanceláře.
starý
přídavné jméno · tvrdé
—
jsoucí vysokého věku
⋄ Je to už starý muž.
—
zastaralý, neaktuální
⋄ Tohle je starý způsob psaní.
—
jsoucí nějakého věku
⋄ Je 10 let starý.
—
odpovídající stáří
⋄ Má starou postavu.
—
známý
⋄ Povídal jenom staré vtipy.
—
bývalý
⋄ Rád vzpomíná na starou práci.
—
obvyklý, původní
⋄ Nechala to ležet na starém místě.
—
expr.
umocňuje expresivní výrazy
⋄ Ty stará ochechule!
—
ob., expr.
(u osobních jmen) označuje generačně staršího z příbuzných
⋄ stará Čížková
Starý
podstatné jméno · rod mužský životný · zpodstatnělé přídavné jméno · vlastní jméno
—
české mužské příjmení
⋄ S panem Starým jsme se znali už od školy.