Dobrý slovník | čeština | oprávnění k výkonu služby

oprávněný přídavné jméno · tvrdé

— (člověk) takový, jenž má právo resp. přijatelný důvod k určité činnosti ⋄ oprávněný uživatel — (akce) takový, k jehož provedení je někdo oprávněný ⋄ oprávněný postup

Víc »

k předložka

— vyjadřuje směr do blízkosti něčeho, prostorově i časově ⋄ Přijďte k nám, já vám dám - plný krajáč mléka. ⋄ Přišel až k ránu. ⋄ Včera přišla k němu na návštěvu. ⋄ Mladý muži, dej se k nám, ke Svědkům - už nikdy se nebudeš muset trápit pochybnostmi nebo přemýšlením. ⋄ Stav se blíží k pěti tisícům. — vyjadřuje účel činnosti ⋄ Už není k mání. ⋄ Pozvala mě k obědu. ⋄ Toto nářadí je určeno výhradně k lezení. ⋄ K naštvání učitele někdy stačí celkem málo - např. používat hodně vulgarismů. — vyjadřuje sloučení kusu s celkem ⋄ Přidal to k ostatním. — vyjadřuje relevanci něčeho s něčím ⋄ Jaký máš k němu vztah? — vyjadřuje poměrnost (častěji ku) ⋄ Na výhru byl vypsán kurz jedna k sedmi.

K značka

— dř. koruna československá (značka v období druhé republiky)

Víc »

výkon podstatné jméno · rod mužský neživotný

— schopnost konat práci ⋄ Nabízená počítačová sestava se vyznačuje vysokým výpočetním výkonem. — akce, která uvádí schopnosti či pravomoci ve skutečnost ⋄ Domácí tým si zajistil zlaté medaile díky obdivuhodnému výkonu. ⋄ Naše škola posluchače dokonale připraví na výkon povolání. — fyz. veličina vyjadřující množství práce za jednotku času ⋄ Lokomotivu pohání dieselový agregát o výkonu 800 kilowattů.

Víc »

služba podstatné jméno · rod ženský

— (často v plurálu) práce, činnost nebo soubor činností vykonávané pro někoho jiného (obvykle za úplatu) ⋄ nabídka právních služeb ⋄ služby cestovního ruchu ⋄ poštovní služby — (zejm. dříve) zaměstnaní u (společensky lépe situovaného nebo relativně bohatého) člověka a vykonávání různých (manuálních) úkolů v jeho domácnosti ⋄ V 19. století odcházelo mnoho českých dívek do služby ve Vídní. ⋄ Na svatého Martina odcházeli čeledínové a děvečky ze služby a hospodyně se s nimi loučily pečenou husou. — (někdy v plurálu) organizace sloužící veřejnosti na určitém úseku činnosti ⋄ horská služba ⋄ záchranná služba ⋄ technické služby ⋄ zpravodajská služba — (často v plurálu) zaměstnání spočívající v podpoře a angažovanosti v něčí prospěch, často spojené s požadavkem loajality — práce, zaměstnání (zpravidla v organizaci, která slouží veřejnosti, např. v nemocnici, v armádě, na úřadě apod.) ⋄ Právě je ve službě. A ve službě on nikdy nepije! Takže si tu láhev zase pěkně ukliď… ⋄ Na nátlak veřejnosti ji postavili mimo službu. — čin vykonaný v něčí prospěch ⋄ Udělal pro mě malou službu. — směna ⋄ Dnes má ranní službu. — osoby ve službě, ⋄ Zavolejte někdo službu!

Víc »