hrana
podstatné jméno · rod ženský
—
část předmětu poblíž míst, kde jedna rovina jeho povrchu přechází v jinou
—
přen.
hranice, jejíž překročení má zásadní negativní důsledek
⋄ Se svojí rétorikou se pohybuje na hraně dovoleného, někdy je to už dokonce za hranou.
—
ostrý okraj předmětu
—
mat.
úsečka na styku dvou stěn trojrozměrného tělesa
—
řidč.
zvonění kostelního zvonu ohlašující úmrtí či pohřeb
—
nástupiště, peron