Dobrý slovník | čeština

přimět sloveso · dokonavé · tranzitivní

— způsobit, že někdo se začne něčím zabývat

já podstatné jméno · rod střední · nesklonné

— osobnost člověka ⋄ Vždyť člověk vlastně žádné „já“ nemá. Je ničím, docela ničím, neboli jak vykládá kabalistická kniha Tikunim, hebrejské slovo ajin, tj. NIC, a slovo anij, JÁ, se skládají z týchž hlásek, jenže jinak seskupených. Také jiní světci nevyslovovali slůvka „já“.

já zájmeno · osobní

— označuje samotného mluvčího ⋄ Na to zapomeňte! Se mnou tohle nikdo neprodiskutoval! A já jsem tady, s dovolením, majitel... ⋄ Já jsem nejchytřejší. ⋄ Chcete-li se tudíž o někom, koho ještě neznáte, přesvědčit, zda je světec, zeptejte se ho: „Račte býti pan X., račte být paní Y.?“ A řekne-li: „Ano, to jsem já,“ buďte ujištěni, že to není světec.

Víc »

k předložka

— vyjadřuje směr do blízkosti něčeho, prostorově i časově ⋄ Přijďte k nám, já vám dám - plný krajáč mléka. ⋄ Přišel až k ránu. ⋄ Včera přišla k němu na návštěvu. ⋄ Mladý muži, dej se k nám, ke Svědkům - už nikdy se nebudeš muset trápit pochybnostmi nebo přemýšlením. ⋄ Stav se blíží k pěti tisícům. — vyjadřuje účel činnosti ⋄ Už není k mání. ⋄ Pozvala mě k obědu. ⋄ Toto nářadí je určeno výhradně k lezení. ⋄ K naštvání učitele někdy stačí celkem málo - např. používat hodně vulgarismů. — vyjadřuje sloučení kusu s celkem ⋄ Přidal to k ostatním. — vyjadřuje relevanci něčeho s něčím ⋄ Jaký máš k němu vztah? — vyjadřuje poměrnost (častěji ku) ⋄ Na výhru byl vypsán kurz jedna k sedmi.

K značka

— dř. koruna československá (značka v období druhé republiky)