rozbít
sloveso · dokonavé · tranzitivní
—
jedním nebo více údery zrušit celistvost pevného předmětu tak, že se rozpadne na dva či více kusů, které není snadné složit opět do původního stavu
⋄ Hráli na zahradě fotbal, ulétl jim míč a rozbil okno.
⋄ Několika ranami kladiva rozbila prasátko a horečně začala počítat mince.
—
poškodit něco (např. neodbornou manipulací) tak, že to přestane fungovat
⋄ Ten plechový budík už vám nepůjčím, zase byste mi ho rozbili.
—
(v ustálených spojeních) postavit, zřídit
⋄ rozbít tábor, rozbít stan|utábořit se