skřípnout
sloveso · dokonavé · tranzitivní
—
vydat nepříjemný vysoký zvuk podobný tomu, který vzniká třením v nedostatečně promazaných pantech dveří
⋄ Skříply dveře a na prahu se objevil domnělý nebožtík.
—
stisknout do úzkého prostoru a způsobit tak, že někdo nebo něco uvízne
⋄ Dávej přece pozor – vždyť jsi mi teď těmi kleštěmi málem skřípnul prst!
—
hovor., expr.
postihnout trestem či vystavit nepříjemným otázkám
⋄ Vyšetřovatelé skřípli obviněného, aby začal vypovídat.