moc
podstatné jméno · rod ženský
—
schopnost něco vykonat nebo způsobit
⋄ Bylinky sesbírané o svatojánské noci mají obrovskou moc léčit.
—
možnost někoho ovládat nebo mít nad někým převahu
⋄ Svůj pocit moci si upevňoval týráním slabších dětí.
—
oprávnění autoritativně regulovat společenské vztahy nebo rozhodovat v konkrétních případech a tato rozhodnutí vymáhat
—
fyzická nebo duševní síla
⋄ Čaroděj již neměl moc použít dalších kouzel a byl svržen do bezedné propasti.