Dobrý slovník | čeština

místo podstatné jméno · rod střední

— (počitatelné) určitá konkrétní část prostoru, kde se něco může konat nebo někdo/něco může být/nacházet se, kam něco patří ⋄ Dej to na to místo. ⋄ čekat vytrvale na jednom místě — (nepočitatelné) prostor (jako veličina), do něhož se něco vejde ⋄ Záleží, kolik by to zabíralo místa. — (počitatelné) obec, město ⋄ Musíte se přihlásit v místě bydliště. — pořadí dosažené v závodě ⋄ Jeho tým obsadil první místo. — (počitatelné) úřední postavení ⋄ Poženu to na vyšší místa. — (počitatelné) povolání, zaměstnání ⋄ Přišel o místo, když obtěžoval spolupracovnici. — (počitatelné) část prostoru, kam je možné si sednout (nebo se postavit) ⋄ V tom autobuse je třicet míst k sezení a dalších skoro padesát k stání. ⋄ Na dnešní večerní představení nezbývají už v kině téměř žádná volná místa, leda v řadách přímo před plátnem.

místo příslovce · nestupňovatelné

— uvozuje skutečnost, která měla nastat, ale byla nahrazena

místo předložka

— jako náhrada za ⋄ Půjdu tam místo tebe.

udělej místo

udělat sloveso · dokonavé · tranzitivní

místo podstatné jméno · rod střední

místo příslovce · nestupňovatelné

místo předložka