duch
podstatné jméno · rod mužský životný
—
(smyšlená) nadpřirozená bytost, nejčastěji bez fyzického těla, která je obvykle pozůstatkem zemřelého člověka
⋄ Věříš na duchy?
⋄ Trápil ho zlý duch.
⋄ Včera v noci jsme vyvolávali duchy.
—
člověk s mimořádnými schopnostmi, nadaný člověk
⋄ Byl vůdčím duchem celé akce.
⋄ V salónu Berty Zuckerkandlové se stýkali přední duchové rakouské kultury.
duch
podstatné jméno · rod mužský neživotný
—
myšlení, vědomí, obecně netělesné vlastnosti člověka
⋄ Už je zase duchem nepřítomen.
⋄ V duchu jsem si ještě jednou prošel, co mám říkat.
⋄ V duchu se smál jeho pošetilosti.
⋄ Na horách prospíval na těle i na duchu.
⋄ Byl sice vzezření nehezkého, avšak vynikal duchem.
—
nadání, mimořádné schopnosti k něčemu
⋄ Měl výborného obchodního ducha.
—
podstata, povaha, výrazné vlastnosti, či hlubší smysl něčeho
⋄ V umění se odráží duch doby.
⋄ Jeho chování bylo v rozporu s duchem zákona, přestože se proti jeho liteře neprovinil.
—
(v křesťanství) jedna ze tří částí člověka, která je dána od Boha a je nesmrtelná
—
(obvykle v množném čísle) větry
⋄ Cítíš to taky? Někdo tady pouští duchy.