místo
podstatné jméno · rod střední
—
(počitatelné) určitá konkrétní část prostoru, kde se něco může konat nebo někdo/něco může být/nacházet se, kam něco patří
⋄ Dej to na to místo.
⋄ čekat vytrvale na jednom místě
—
(nepočitatelné) prostor (jako veličina), do něhož se něco vejde
⋄ Záleží, kolik by to zabíralo místa.
—
(počitatelné) obec, město
⋄ Musíte se přihlásit v místě bydliště.
—
pořadí dosažené v závodě
⋄ Jeho tým obsadil první místo.
—
(počitatelné) úřední postavení
⋄ Poženu to na vyšší místa.
—
(počitatelné) povolání, zaměstnání
⋄ Přišel o místo, když obtěžoval spolupracovnici.
—
(počitatelné) část prostoru, kam je možné si sednout (nebo se postavit)
⋄ V tom autobuse je třicet míst k sezení a dalších skoro padesát k stání.
⋄ Na dnešní večerní představení nezbývají už v kině téměř žádná volná místa, leda v řadách přímo před plátnem.
místo
příslovce · nestupňovatelné
—
uvozuje skutečnost, která měla nastat, ale byla nahrazena