svatý
podstatné jméno · rod mužský životný
—
ctnostný, mravně dokonalý muž
—
člověk považovaný za obzvláště hodného náboženské úcty
—
náb., křes., círk.
již nežijící muž, o němž římskokatolická církev s jistotou prohlašuje, že pobývá s Bohem, jemu tváří v tvář, a k němuž se lze obracet o přímluvu
svatý
přídavné jméno · tvrdé
—
ctnostný, mravně dokonalý
⋄ Dělá ze sebe svatého, ale je to velký lump.
—
člověk považovaný za obzvláště hodného náboženské úcty
⋄ Patronem české země je svatý Václav.
—
související s náboženstvím
⋄ mše svatá
⋄ svatý obrázek
—
jsoucí ve velké úctě; posvátný
⋄ Otcovo slovo pro něj bylo svaté.
—
budící obdiv svou intenzitou, vážností
⋄ Planul svatým hněvem.
—
expr.
úplný, naprostý
⋄ Máš svatou pravdu.