potaz čeština
Příklady potaz italsky v příkladech
Jak přeložit potaz do italštiny?
Citáty z filmových titulků
Beru v potaz, drahoušku.
Me lo ricordo, tesoro.
Porota nebude brát otázku v potaz.
Accolta! La giuria ignori la domanda.
Námitka se přijímá. Porota nebude brát v potaz otázku i odpověď.
Obiezione accolta, la giuria ignori domanda e risposta.
Ale neber v potaz nic z toho, co řekl.
Ma non creda a ciò che dice.
Pouze chtějí, ať jsou brány v potaz jejich potřeby.
Perché i contadini vogliono essere ascoltati.
Bereme v potaz vaši technickou připomínku.
Credo che lei si sia spiegato molto bene.
Porota to nebude brát v potaz.
La giuria trascurerà questa nota.
Soudce to nevzal v potaz.
Beh, il coroner non l'ha potuto provare. Niente di niente.
Poté vezmou v potaz naší petici.
Dovranno fare come chiediamo.
Když vezmeme v potaz krunýře Ohmu, určitě není princeznino hraní k ničemu.
A giudicare da quel guscio di Ohmu non si può dire che i giri della Principessa siano inutili!
To taky vezmi v potaz.
Pensaci. - A cosa?
Ale když vezmu v potaz to zanícené odhodlání a tu neochvějnou velkorysost duše, která byla k dosažení takového výsledku zapotřebí, jsem plný obdivu pro tohoto starého neučeného rolníka, který dokázal splnit úkol hodný samotného Boha.
Però, quando considero la determinazione appassionata, la infallibile generosità di spirito che servì per ottenere questo risultato, mi riempio di ammirazione per questo vecchio contadino senza cultura che fu capace di completare un compito degno di Dio.
Děláte velká rozhodnutí, ale chudáka ženskou neberete v potaz.
Prendete grandi decisioni, senza mai considerare le donne.
Zákon bere emoce v potaz.
La legge prende in considerazione le emozioni.
Citáty ze zpravodajství a publicistiky
Takové nápady samozřejmě nebraly v potaz základní otázky národní suverenity a demokracie, konkrétně výsadu národních vlád a parlamentů určovat vlastní daně a veřejné výdaje.
Queste idee, ovviamente, ignoravano le questioni centrali della sovranità nazionale e della democrazia, e nello specifico il privilegio di governi e parlamenti eletti a livello nazionale per determinare le proprie tasse e la spesa pubblica.